Přejít k obsahu

Obecné informace

V současné ruštině je 33 písmen (10 samohlásek, 21 souhláska a 2 znaky):

  • Аа арбуз meloun
  • Бб банан banán
  • Вв волк vlk
  • Гг гусь husa
  • Дд дом dům
  • Ее енот mýval
  • Ёё ёж ježek
  • Жж жук brouk
  • Зз заяц zajíc
  • Ии игла jehla
  • Йй йогурт jogurt
  • Кк кот kocour
  • Лл лук cibule
  • Мм мышь myš
  • Нн ножницы nůžky
  • Оо облако oblak
  • Пп помидор rajče
  • Рр робот robot
  • Сс стул židle
  • Тт топор sekera
  • Уу утка kachna
  • Фф фонарь reflektor
  • Хх хомяк křeček
  • Цц цыплёнок kuře
  • Чч часы hodiny
  • Шш шар koule
  • Щщ щётка kartáč
  • Ъъ объявление inzerát
  • Ыы рыба ryba
  • Ьь соль sůl
  • Ээ экскаватор rypadlo
  • Юю юбка sukně
  • Яя яблоко jablko

Slova jsou složena ze slabik. Slabiky se skládají z písmen, která označují samohlásky a souhlásky. V jednoslabičných slovech zní přízvučné samohlásky tak, jak se nazývají v abecedě.

Přízvuk je zdůraznění hlásky nebo celého slova větší silou hlasu. V učebnicích a slovnících se ve slovech složených označují přízvuky speciálním znakem, který je umístěn nad hláskou. V jednoslovných výrazech se přízvuk neoznačuje.

Slabika pod přízvukem se nazývá přízvučná a vyslovuje se s větší silou než ostatní slabiky ve slově. Slabiky za přízvučnou slabikou se vyslovují slaběji a krátce. V těchto zní zvuky [а] a [о] nevýrazně, jako velice krátká hláska [а].

V ruštině má přízvuk několik funkcí. Jedna z nich je funkce odlišení smyslu, tzn. že přízvuk pomáhá rozlišovat význam slov.

V ruštině existují slova, která se stejně píší, ale jinak vyslovují (nejčastější příčinou tohoto jevu je přízvuk). Tato slova se označují jako homografy:

  • замо́к (= zámek (na dveřích)) за́мок (= zámek (stavba))
  • сто́ит (= stojí (má cenu)) стои́т (= stojí (nehýbe se))
  • до́ма (= doma (své svém bytě)) дома́ (= domy (množ. číslo od slova dům))
  • ду́хи (= duchové (přízraky)) духи́ (= voňavka (parfém))
  • мою́ (= moji (zájmeno od slova moje)) мо́ю (= myji (od slovesa mýt))

V ruštině se některá písmena vyslovují jinak než se píší. Je to způsobeno zákony fonetiky. Změna zvuků v nepřízvučné pozici se nazývá redukce.

V přízvučných slabikách označují písmena а a о zvuky [а] a [о]:

ма́ма (= maminka) , То́ма (= Toma)

Ve slabikách před přízvučnou slabikou a na úplném začátku slova bez přízvuku označují písmena а a о zvuk, který zní jako krátký zvuk [а]:

комок [камок] (= chomáč) , каток [каток] (= kluziště) , окно [акно] (= okno)

Ve slabikách po přízvučné slabice označují písmena а a о zvuk, který zní nejasně, jako velmi krátký zvuk [а]:

полка [полкə] (= polička) , лампа [лампə] (= lampa)

Na začátku slova se nepřízvučná samohláska О vyslovuje jako zvuk [а]:

обуй [абуй] (= obuj) , окно [акно] (= okno) , облака [аблака] (= oblaka)

V ruštině odlišujeme znělé (s tónem - zvukem) a neznělé souhlásky (jen s šumem). 12 z nich tvoří pár znělých/neznělých:

Párové
б – п , в – ф , г – к , д – т , ж – ш , з – с
Nepárové
  • Vždy znělé (sonorní) й , л , м , н , р
  • Vždy neznělé: ч , щ , ц

Párové znělé souhlásky se na konci slov vyslovují jako jim odpovídající neznělé:

гриб [грип] (= houba) , плов [плоф] (= plov) , друг [друк] (= přítel) , год [гот] (= rok) , нож [нош] (= nůž) , раз [рас] (= jedenkrát)

Párové znělé souhlásky, které jsou uprostřed slova před neznělými souhláskami, ztrácejí svou zvučnost, tzn. vyslovují se jako jejich párové neznělé souhlásky:

ложка [лошка] (= lžíce) , ошибка [ашыпка] (= chyba) , всегда [фс'игда] (= vždy) , сказка [скаска] (= pohádka)

Neznělé párové souhlásky, které jsou uprostřed slova před znělými souhláskami, získávají zvučnost, tzn. vyslovují se jako jejich párové znělé souhlásky:

просьба [прозьба] (= prosba) , вокзал [вагзал] (= nádraží) , сделать [зд'элат'] (= udělat) , отбить [адбить] (= odrazit)

Předložka в, pokud se nachází před slovem začínajícím na neznělou souhlásku, se stává neznělou a vyslovuje se jako [ф]:

в саду [ф саду] (= v zahradě) , в шкафу [ф шкафу] (= ve skříni) , в парке [ф парк'ь] (= v parku)

Předložka с, pokud se nachází před slovem začínajícím na znělou souhlásku (s výjimkou в), se stává znělou a vyslovuje se jako з:

с другом [з другам] (= s přítelem) , с братом [з братам] (= s bratrem) , с городом [з горадам] (= s městem)

Koncovky zvratných sloves ться nebo тся vyslovujeme jako [ца]:

учиться [учи[ца́]] (= učit se) , одеваться [одева[ца́]] (= oblékat se) , мыться [мы[ца́]] (= mýt se)

Koncovky –ого / -его v ukazovacích zájmenech a přídavných jménech čteme jako [ова] / [аво] / [ава] - [ева]:

этого [этава] (= tohoto) , того [таво] (= toho) , какого [какова] (= takového) , молотого [молатава] (= mletého)

Hlásky е, ё, ю, я se nazývají jotované, protože při jejich vyslovování slyšíme 2 zvuky spojené s [й]:

  • Е, е [йэ / ye]
  • Ё, ё [йо / yo]
  • Ю, ю [йу / yu]
  • Я, я [йа / ya]

Avšak ve slovech po souhláskách s přízvukem označuje základní zvuk:

  • Е, е [э / e]
  • Ё, ё [о / o]
  • Ю, ю [у / u]
  • Я, я [а / a]

V nepřízvučné pozici v první slabice před přízvukem označují písmena е a я zvuk blízký и [иэ].

Písmena е, ё, ю, я, písmeno и a písmeno ь (měkký znak), které neoznačuje žádnou hlásku a slouží pouze k tomu, aby označilo měkkou výslovnost, ukazují, že souhláska před nimi se vyslovuje jako měkká, např.: [д'] / [d'], [т'] / [t'], [м'] / [m'], [н'] / [n'] atd.

Písmena е, ё, ю, я se mohou nacházet ve slovech na místě:

  1. po souhláskách;
  2. na začátku slova (přízvučném i nepřízvučném);
  3. po samohláskách (přízvučných i nepřízvučných);
  4. po měkkém ( ь ) a tvrdém znaku (ъ).

Na začátku slova po samohláskách a po tvrdém (ъ) a měkkém (ь) písmenu е, ё, ю, я s přízvukem, označují dvě hlásky, které se svou výslovností blíží daným hláskám na začátku některých slov v angličtině:

  • Е, е [йэ / ye] yellow [ˈjeləʊ]
  • Ё, ё [йо / yo] yourself [jɔːˈself]
  • Ю, ю [йу / yu] you [ju:]
  • Я, я [йа / ya] yard [jɑːd]

Na začátku slova v nepřízvučné pozici označují písmena е a я zvuk blízký kombinaci й a и [йиэ].

Po dělicím tvrdém (ъ) a dělicím měkkém (ь) znaku písmena е, ё, ю, я označují dvě hlásky. Dělicí měkký znak se píše uprostřed slova a nikdy se nepíše po předponách. Tento znak se může také psát před и, pak písmeno čteme jako [йи] nebo [yi]:

  • Е, е [йэ] пьеса (= divadelní hra)
  • Ё, ё [йо] пьёт (= pije)
  • И [йи] воробьи (= vrabci) соловьи (= slavíci)
  • Ю, ю [йу] вьюга (= vichřice)
  • Я, я [йа] семья (= rodina)

Dělicí ъ se píše ve slovech pouze po předponách, které jsou zakončeny souhláskou před kořenem slova, který začíná na е, ё, ю, я. Zde patří složená slova s první částí двух-, трёх-, четырёх-, сверх-, меж-:

  • Е, е [йэ] подъезд (= vchod do domu)
  • Ё, ё [йо] подъём (= stoupání)
  • Ю, ю [йу] предъюбилейный (= předjubilejní)
  • Я, я [йа] трёхъярусный (= třívrstvý)

Ve slovech bývá písmeno ё vždy přízvučné.

Písmeno Ж - [ж] / [zh], [g], [j], [ʒ] označuje hlásku, kterou slyšíme v anglickém slově garage ['gærɑ:ʒ].

Po písmenech ж, ш, ц se vždy píše písmeno и, vyslovuje se však tvrdě:

широкий [шырокий] (= široký) , шишка [шышка] (= šiška) , машина [машына] (= stroj/auto)

Ruská hláska [и] se podobá anglické hlásce [i:] ve slově cheese [tʃiːz]. Abychom vyslovili hlásku [и], musíme jazyk směřovat dopředu a dotknout se jeho špičkou dolních zubů. Během vyslovování [и] pomáhá, pokud se usmějeme. Souhláska před и se čte měkce.

Písmeno Й, й označuje hlásku, která se podobá anglické hlásce na začátku slova York [jɔːk] nebo yoghurt [ˈjoʊɡr̩t]. Toto písmeno je v ruských slovech vždy uprostřed slova po samohlásce nebo na konci slova ( мой (= můj) , май (= květen) , майка (= tričko) , ve slovech přejatých je nejčastěji buď na začátku nebo uprostřed slova ( йод (= jód) , йогурт (= jogurt) , майор (= major) ).

Slovo вот (= hle) v ruských větách bývá obvykle na začátku věty a má význam "zde je, zde vidíte". Slovo вот (= hle) se vždy vyslovuje s вот.

Zájmeno он (= on) a spojka но (= no) se vždy vyslovují s [о], i když na ně nepadá přízvuk ve větě.

Písmeno ы označuje zvuk [ы]. Nikdy se nepíše na začátku slova.

Při vyslovování této hlásky celý jazyk stáhneme dozadu a napneme zadní část jazyka. Špička jazyka se už nedotýká dolních zubů, jako při vyslovování hlásky [и], ale směřuje dozadu. Rty jsou více zavřené, než při vyslovování hlásky [и] a během vyslovování [ы] se už neusmíváme. Nejjednodušším cvičením, které nám pomůže s vyslovováním ruské hlásky [ы] je stisknout tužku pomocí zubů. Uchopte tužku zuby a snažte se vyslovit [и]. A nyní se pokuste vyslovit stejnou hlásku, aniž byste se dotkli tužky jazykem. Získáváme [ы]. Zapamatujte si to, a opakujte bez tužky. Před hláskou ы se souhláska vždy vyslovuje jako tvrdá.

Písmeno ц - [ц] / [ts] / [tz] označuje hlásku, podobající se hlásce, kterou slyšíme na začátku anglického slova tsunami [tsu:'na:mi].

Po písmenu ц, ж, ш se vždy píše písmeno и, s výjimkou několika slov, ve kterých se po písmenu ц píše ы:

цыган (= Rom/cikán) , на цыпочках (= po špičkách) , цыплёнок (= kuře) , цыкнуть (= syknout) , цыц (= kšic)

Písmeno ч označuje hlásku [tʃ], která se podobá hlásce na začátku anglického slova cheese [tʃi:z] nebo jména Charley [tʃa:li].

Písmeno ч vždy označuje měkkou hlásku. Podle pravidel se po ч vždy píše а a у, nikdy ne я a ю (s výjimkou několika slov).

Kombinace ч se souhláskou dává různé zvuky:

  • kombinace чт vyslovujeme jako [шт]: что (= co) , чтобы (= aby) , что-то (= něco)
  • kombinace чн vyslovujeme jako [шн]: конечно (= samozřejmě) , скучно (= nuda) , яичница (= vaječina) , горчичник (= hořčičná náplast)
  • kombinaci зч vyslovujeme jako [ш’:]: возчик (= forman) , разносчик (= pouliční prodavač) , заказчик (= zákazník)
  • kombinace сч vyslovujeme jako [ш’:]: счастье (= štěstí) , песчаный (= písečný) , рассчитать (= spočítat) , расчёска (= hřeben)
  • kombinace жч vyslovujeme jako [ш’:]: мужчина (= muž) , перебежчик (= dezertér)
  • kombinace тч vyslovujeme jako [ч’:]: лётчик (= letec) , наводчик (= zaměřovač ) , отчество (= jméno po otci) , матч (= zápas) , ветчина (= šunka)
  • kombinace дч vyslovujeme jako [ч’:]: находчивый (= vynalézavý) , подчеркнуть (= zdůraznit)

Zvuk označovaný písmenem щ se vyslovuje jako dlouhé měkké ш [ш’:] / [ʃ’:] / [shсh].

Písmeno щ, stejně jako písmeno ч, označuje vždy měkkou hlásku. Tradičně se po nich vždy píše а a у, nikdy ne я a ю (s výjimkou několika slov).

Písmeno э se nejčastěji píše na začátku přejatých a některých ruských slov: это (= toto) , эта (= tato) , этот (= tento) , Эмма (= Emma) .

Ukazovací zájmena это (= toto) , эта (= tato) , этот (= tento) , та (= jakési) , тот (= ten) , то (= někdo) apod. slouží k označení daného předmětu, vlastnosti, počtu atd. mezi jinými předměty, vlastnostmi atd. Když ukazujeme na předmět, říkáme: «Это …» . Tato zájmena také vyjadřují další informace o objektu, např. jeho rod nebo číslo: эта žen., этот muž., это stř., эти mn. č. atd.

V ruštině se vyskytují slova, která se shodují způsobem psaní a výslovnosti, ale která mají různé významy. Taková slova se nazývají homonyma:

  • Том (имя) (= Tom (jméno)) том (книга) (= svazek (kniha))
  • коса (инструмент) (= kosa (nástroj)) коса (причёска) (= cop (účes))
  • лук (оружие) (= luk (zbraň)) лук (растение) (= luk (rostlina))
  • Боб (имя) (= Bob (jméno)) боб (растение) (= bob (rostlina))
  • труба (музыкальный инструмент) (= trubka (hudební nástroj)) труба (печная) (= komín (z pece))
  • Роза (имя) (= Róza (jméno)) роза (растение) (= růže (rostlina))
  • Панама (государство) (= Panama (stát)) панама (головной убор) (= panamský klobouk (pokrývka hlavy))
  • Вера (имя) (= Věra (jméno)) вера (от слова верить) (= víra (od slova věřit))

V ruském jazyce se objevují homoformy, jedná se o slova, která stejně zní pouze v některých gramatických formách, ale často jsou to jiné slovní druhy:

пила́ (инструмент) (= pila (nástroj)) - пила́ (от слова пить) (= pila (od slovesa pít))

Intonační konstrukce

V ruštině se rozlišuje pět základních typů intonačních konstrukcí (IK): IK-1, IK-2, IK-3, IK-4, IK-5.

Ve všech typech IK můžeme vydělit tři části: přízvučnou, předpřízvučnou a popřízvučnou.

Přízvučná část na jedné slabice je centrem intonační konstrukce (IK), protože zde dochází k významné změně zvuku. Části před a za přízvukem mohou být různě dlouhé nebo mohou ve větě chybět.

IK 1 je typická pro věty oznamovací v neutrálních sděleních. Pro IK 1 je charakteristické snížení tónu na přízvučné části věty. Toto snížení může být náhlé nebo mírné. Část předcházející přízvučné části mluvčí vyslovuje neutrálním středním tónem. Jádro IK 1 se vždy nachází na slově, které vyjadřuje příjemci neznámou část výpovědi.

Například věta Таня пишет письмо. (= Táňa píše dopis.) se dá přečíst různě:

  •   Таня пишет письмо. – zde se nachází jádro IK na slabice Та(ня). …ня пишет письмо je část následující po přízvučné části.
  • Таня пишет письмо. – zde se nachází jádro IK na slabice пи(шет). Таня je část předcházející přízvučné části, пи… přízvučná část a …шет письмо část následující po přízvučné části
  • Таня пишет письмо. – zde se nachází jádro IK na slabice (пись)мо. Таня пишет пись… je část předcházející přízvučné části a …мо přízvučná část.

IK 2 je typická pro tázací věty s tázacím slovem ( кто (= kdo) , что (= co) , где (= kde) , куда (= kam) , откуда (= odkud) , почему (= proč) , зачем (= proč) atd.). Jádro IK 2 se obvykle nachází na tázacím slově nebo na slově, které upřesňuje to, na co se mluvčí ptá. Část předcházející přízvučné části se u IK 2 vyslovuje středním tónem nebo mírně zvýšeným hlasem. Přízvučná část se obvykle vyslovuje mírně zvýšeným tónem a s mírně zvýšeným důrazem na slovní přízvuk. V části následující po přízvučné části se tón snižuje, stejně jako u IK 1.

Například větu Кому ты пишешь? (= Komu píšeš?) je možné číst jako:

  •   Кому ты пишешь? – zde se nachází jádro IK na slabice му, ко… je část předcházející přízvučné části a ты пишешь část následující po přízvučné části.
  •   Кому ты пишешь? – zde se nachází jádro IK na slovu ты, část předcházející přízvučné části je кому a část následující po přízvučné části пишешь.
  •   Кому ты пишешь? – zde se nachází jádro IK na slabice пи…, část předcházející přízvučné části je кому ты a část následující po přízvučné části …шешь.

IK 3 je charakteristická pro tázací větu bez tázacího slova. Přízvučná část začíná vyšším tónem než část předcházející přízvučné části a zvyšuje se s každou slabikou. V části po přízvučné části se tón snižuje níže než střední úroveň, zvýšení tónu zde není přípustné. V tázacích větách bez tázacího slova jádro IK vždy upřesňuje to, na co se ptáme.

Například větu Таня пишет письмо? (= Táňa píše dopis?) lze přečíst:

  •   Таня пишет письмо? – zde se nachází jádro IK na slabice та… a …ня пишет письмо je část následující po přízvučné části
  •   Таня пишет письмо? – zde se nachází jádro IK na slabice пи…. Таня je část předcházející přízvučné části, письмо část následující po přízvučné části.
  •   Таня пишет письмо? – zde se nachází jádro IK na slabice …мо a Таня пишет пись… je část předcházející přízvučné části

IK 4 je charakteristická pro neúplnou tázací větu se stupňovací spojkou а ( А вы? (= A vy?) , А Светлана? (= A Světlana?) , А дети? (= A děti?) ). Část předcházející přízvučné části má střední tón, občas s mírným snížením, zejména před přízvučnou částí (jádrem IK). Pokud je přízvučná část na konci, tón začíná níže než jeho střední úroveň a zvyšuje se s každou slabikou. Pokud IK 4 obsahuje část po přízvučné části, pak se přízvučná část vyslovuje sníženým tónem a část po ní vyrovnaným zvyšováním tónu. Přízvučná a poslední nepřízvučná hláska může být roztažená.

Například:

  •   А вы? (= A vy?) – čteme: А вы(ыыы)?
  •   А эти? (= A ti?) – čteme: А э(эээ)ти?
  •   А дети? (= A děti?) – čteme: А де(еее)ти?

Například:

  •   А Светлана? (= A Světlana?) – – přízvučná část …ла…, předpřízvučná část А Свет…, přízvučná část …на.
  •   А остальные? (= A ostatní?) – – přízvučná část …ны…, předpřízvučná část А остальт…, popřízvučná část …е.
  •   А вы? (= A vy?) – – přízvučná část вы, předpřízvučná část А, popřízvučná část není.

IK 5 je charakteristická pro hodnotící věty se zájmeny a zájmennými příslovci. Část předcházející přízvučné části se u IK 5 vyslovuje v tónu střední úrovně. Tato část je většinou krátká, protože intonační jádro se zpravidla nachází na zájmenu nebo na zájmenném příslovci. V přízvučné části se tón zvyšuje nad střední úroveň, podobně jako u IK 2, se hlavní člen prodlužuje. Zvýšený tón je i na části za intonačním jádrem. Na posledním slově se tón snižuje pod střední úroveň. Rychlost řeči u IK 5 může být zpomalená.

Například:

  •   Какой чудесный вид! (= Jaký je to kouzelný pohled!) – přízvučná část – …дес…, předpřízvučná část Какой чу…, přízvučná část – …ный вид.
  •   Сколько здесь цветов! (= Kolik je zde květin!) – přízvučná část – …тов, předpřízvučná část Сколько здесь цве….
  •   Какие прекрасные розы!! (= Jaké nádherné růže!) – – přízvučná část …кие, předpřízvučná část Ка… a část následující po přízvučné části прекрасные розы.
Zpět na začátek