Významy sloves

Sloveso je slovní druh, který označuje činnost nebo stav předmětu a odpovídá na otázky что де́лать? (= co dělat?) , что сде́лать? (= co udělat?) :

tento význam se vyjadřuje v kategoriích vidu, rodu, času, osoby a způsobu.

Neurčitý tvar slovesa (infinitiv)

Sloveso má základní tvar, kterému se říká neurčitý tvar (nebo infinitiv):

Tento tvar neukazuje ani čas, ani číslo, ani osobu, ani rod.

Slovesa vystupují ve větě jako přísudky.

Slovesa v neurčitém tvaru (v infinitivu) odpovídají na otázku что де́лать? (= co dělat?) nebo что сде́лать? (= co udělat?) :

Slovesa v neurčitém tvaru (infinitivu) mají kategorii vidu, mohou být přechodná nebo nepřechodná a mohou se časovat. Slovesa v neurčitém tvaru mají slovotvorné přípony:

Slovesný vid

Slovesa nedokonavého vidu (odpovídají na otázku что де́лать? (= co dělat?) ):

a dokonavého vidu (odpovídají na otázku что сде́лать? (= co udělat?) ):

Slovesu daného vidu může odpovídat sloveso opačného vidu se stejným lexikálním významem. Tato slovesa vytvářejí vidové dvojice.

Při tvorbě sloves jednoho vidu od sloves opačného vidu se používají předpony a/nebo přípony.

Střídání samohlásek a souhlásek v kořeni

Při tvoření slovesných vidů může docházet ke změně samohlásek a souhlásek v kořenu.

Přízvuk jako prostředek tvorby vidové dvojice

Ve vzácných případech se vidové formy od sebe liší jen přízvukem.

Přechodná a nepřechodná slovesa

Slovesa se dělí na přechodná:

a nepřechodná:

Přechodnost/nepřechodnost je kategorie slovesa, který vyjadřuje vztahy mezi subjektem (tím, kdo je činitel děje) a objektem (tím, na koho je děj zaměřen).

Smysl přechodnosti/nepřechodnosti spočívá v tom, že subjekt je činitelem děje a jeho výsledek se "odráží" nebo "neodráží" na objektu – přechází na něj nebo nepřechází.

Přechodná slovesa

Přechodná slovesa jsou slovesa, která se pojí nebo se mohou pojit s podstatnými jmény nebo zájmeny ve čtvrtém pádu bez předložky:

Přechodná slovesa označují takový děj, který přechází na jiný předmět, například:

Znamená to, že sloveso je люби́ть (= mít rád) přechodné.

Podstatné jméno nebo zájmeno s přechodným slovesem může mít tvar druhého pádu:

Nepřechodná slovesa

Nepřechodná slovesa jsou slovesa s významem děje, které nevyžadují předmět, se kterým je tento děj spjatý. Nepřechodná slovesa vyjadřují takový děj, který přímo nepřechází na jiný předmět, například:

Zvratná slovesa

Slovesa s příponou -ся (-сь) se nazývají zvratná:

Jedno sloveso může být zvratné i nezvratné

jiné jsou pouze zvratné (bez přípony -ся se nepoužívají):

Přípona -ся bývá po souhláskách:

a příponu -сь po souhláskách:

Slovesný způsob

Slovesa mají slovesný způsob. Existují následující způsoby: oznamovací, podmiňovací a rozkazovací.

Oznamovací způsob

Oznamovací způsob vyjadřuje skutečný děj,který se děje v současnosti, bude se dít v budoucnosti nebo se stal v minulosti. Sloveso v oznamovacím způsobu má následující časy:

V oznamovacím způsobu mají slovesa nedokonavého vidu tři časy:

Slovesa dokonavého vidu mají dva časy:

Podmiňovací způsob

V podmiňovacím způsobu sloveso vyjadřuje děj, který může proběhnout za daných podmínek:

Forma podmiňovacího způsobu je složena ze slovesa ve formě minulého času a částice бы , která se píše zvlášť a může se nacházet na libovolném místě ve větě.

Slovesa v podmiňovacím způsobu se mění podle čísla, v jednotném čísle podle rodů.

Rozkazovací způsob (imperativ)

Rozkazovací způsob vyjadřuje pobídnutí k ději formou prosby nebo rozkazu:

Sloveso v rozkazovacím způsobu se nemění podle času.

Slovesa v rozkazovacím způsobu se používají obvykle ve tvaru 2. osoby:

Tvary rozkazovacího způsobu se tvoří od kmene přítomného nebo budoucího času pomocí přípony -и-: пиши́ (= piš) , неси́ (= nes) nebo nulové přípony чита́й (= čti) , познако́мь (= seznam) .

Slovesa v rozkazovacím způsobu v jednotném čísle mají nulovou koncovku, v množném mají koncovku -те.

Rozkazovací způsob lze také tvořit připojením ke slovesům oznamovacího způsobu přítomného času částic пусть (= ať) , пуска́й (= nechť) :

Slovesný čas

Čas je proměnnou slovesnou kategorií, která vyjadřuje čas, kdy se děj udál, v souvislosti s okamžikem, kdy o daném ději mluvíme. V ruštině slovesa v určitém tvaru mají tři časy: přítomný, minulý a budoucí.

Přítomný čas

Přítomný čas ukazuje, že děj probíhá v okamžiku výpovědi. Existuje jen u sloves nedokonavého vidu a formálně se vyjadřuje osobními tvary koncovky slovesa:

Slovesa v přítomném čase se mění podle osoby a čísla.

Minulý čas

Minulý čas vyjadřuje stav, kdy se děj odehrál do okamžiku, kdy o něm mluvíme. Slovesa ve formě minulého času se tvoří od neurčitého tvaru (infinitivu) pomocí přípony -л-:

Slovesa s infinitivem na -чь, -ти, -нуть (nedokonavého vidu) vytváří formy minulého času jednotného čísla mužského rodu bez přípony -л-:

Slovesa minulého času se časují podle čísla: рассказал (= pověděl) , рассказали (= pověděli) a v jednotném čísle podle osoby. V množném čísle slovesa minulého času se podle osoby nečasují.

Budoucí čas

Budoucí čas vyjadřuje stav, kdy děj bude probíhat po okamžiku, kdy o něm mluvíme. Budoucí čas má dva tvary: jednoduchý a složený.

Sloveso nedokonavého vidu v budoucím čase ve složeném tvaru se skládá z budoucího času slovesa быть a neurčitého tvaru slovesa nedokonavého vidu: бу́ду чита́ть (= budu číst) , бу́ду рабо́тать (= budu pracovat) .

Od sloves dokonavého vidu se tvoří jednoduchý budoucí čas: прочита́ю (= přečtu) , od sloves dokonavého vidu se tvoří složený budoucí čas: бу́ду чита́ть (= budu číst) .

Kmen slovesa

Všechny tvary sloves se tvoří od dvou typů slovesného kmene:

• od kmene infinitivního nebo minulého,
• od kmene přítomného.

Kmen infinitivu

Kmen infinitivu (kmen minulý) se tvoří pomocí odtržení přípony ть, -ти u tvarů infinitivu a -ла u tvarů minulého času: исправля́-ть (= opravovat) (sloveso v nedokonavém vidu), испра́ви-ть (= opravit) (sloveso v dokonavém vidu), испра́ви-ла (= opravila) (slovesa v minulém čase).

Kmen přítomného a budoucího času

Kmen přítomný tvoří základ sloves nedokonavých, kmen budoucí se vyskytuje u sloves dokonavých. Kmeny minulé a budoucí jsou tvořeny odtržením koncovek od tvaru 3. osoby množného čísla -ут / -ют, -ат / -ят:

• исправля́ют (= opravují) – přítomný kmen slovesa исправля́ть (= opravovat) (sloveso nedokonavé),
• испра́вят (= opraví) – budoucí kmen slovesa испра́вить (= opravit) (sloveso dokonavé)

Časování sloves

Časování sloves je ohýbání sloves v osobě a čísle. Při časování dochází ke změně koncovek. Časování dělíme na dva typy: 1. časování a 2. časování. Koncovky 1. a 2. časování se nazývají osobní koncovky sloves.

Třídy sloves

Všechna slovesa se dělí na třídy podle vztahů mezi kmeny infinitivu a kmeny přítomného času také podle typu časování.

Slovesné třídy jsou skupinami sloves, která se stejně časují a pro která jsou charakteristické stejné vztahy mezi kmeny přítomnými a minulými. Slovesné třídy mohou být produktivní nebo neproduktivní.

Produktivní třídy

Produktivní třídy mají slovotvorné kmeny, které se objevují i u nově vytvořených sloves. Produktivní třídy neustále vytvářejí nová slovesa.

Existuje 5 produktivních slovesných tříd. Slovesa 1-4 třídy se časují podle I. časování a slovesa 5 třídy podle II. časování.

Neproduktivní skupiny

Neproduktivní skupiny mají slovotvorné kmeny, na jejichž základě nevznikají nová slovesa. Do neproduktivních skupin může patřit několik sloves nebo stovky sloves.

Existuje 12 neproduktivních skupin sloves:

Slovesa pohybu

Existuje 14 základních párů sloves, která označují pohyb:

Nejčastější slovesa pohybu:

Slovesa pohybu s předponami a bez předpon

K nejčastějším předponám u sloves patří по-, при-, у-, вы- a в-.